Divergence - Rezistence - Aliance

Dnes zdravím všechny knižní nadšence. 

Včera jsem dočetla poslední díl Divergence, ale na tuto recenzi jsem musela trochu vychladnout. Netuším, zda na to ten jeden den stačil, ale asi ne tak úplně, protože u závěru Aliance musím spoilerovat, a tak si nekažte překvapení, a pokud jste knihy ještě nečetli, tak závěr mé recenze vynechte. Nebojte, včas na to upozorním :).

Doufám, že se zde najdou i takoví, kteří mají trilogii přečtenou a sdělí mi své pocity z knih :). A taky bych moc ráda nalákala ty ostatní, kterým to nic neříká, aby se nechali do povstalecké trilogie také vtáhnout, je to zážitek.

Divergence
O Divergenci jsem už sice psala, ale nebylo to nic konkrétního a nyní budu srovnávat celou trilogii, a tak si první díl zaslouží opět pár řádků.

Každý, kdo už viděl film ví, o co se jedná, kdo četl i knihu to ví ještě líp. Ve městě Chicago je už několik generací zaveden systém frakcí, každý občan do jedné z frakcí patří, každý si svou frakci v určitém věku vybere a už není šance ji v budoucnu změnit. Ti chytří, kteří si cení logiky patří k Sečtělým, ti, kteří říkají za všech okolností pravdu patří k Upřímným a zastávají funkce právníků nebo soudců, ti milí, hodní a usměvaví patří k Mírumilovným a pracují na poli, odvážní a nebojácní patří samozřejmě k Neohroženým a jsou z nich vojáci, a nakonec tu máme Odevzdané, kteří jsou nesobečtí a všem pomáhají a právě v této šedivé frakci vyrůstala hlavní hrdinka Tris. Myslím, že každý, koho baví tyto alternativní systémy frakce ocení a shledá knihu zajímavou, a mezi ty patřím i já, hlavně proto, že zde nic není jak se na první pohled zdá, celá trilogie rozhodně má co nabídnout, a je velice snadné si ji zamilovat.

Divergence je kniha plná energie,napětí, zábavy s perfektním množstvím romantiky, pokud se to tak dá nazvat. Navíc kniha nemá nouzi o různorodé postavy, vtipné dialogy a silné příběhy, i důležité otázky v mezilidských vztazích. I přes několik tragédií, které se v knize udály je první díl stále pozitivní a po dočtení jsem se ke knize několikrát vrátila, abych si znovu přečetla oblíbené pasáže.

Navíc jsem knihu přečetla jedním dechem, za jeden den, je to ta kniha, kterou prostě neodložíte a nepůjdete spát, dokud ji nedočtete, a tak všem Divergenci vřele doporučuji, vtáhne vás okamžitě.

Rezistence
Rezistence už je o něco slabší, a však určitě bych ji nezavrhovala, protože každý díl je důležitý, pokud se chcete dostat až do konce. To, že byla kniha méně čtivá dokazuje fakt, že jsem ji i odkládala a přečtení mi trvalo dva dny. Tris se zde hlavně stále nedokáže smířit s tím, co provedla, o koho přišla a tak se stále užírá pocity viny a už nemá chuť žít. Díky tomu se vrhá do každého nebezpečí a nemá strach ze smrti, naopak by ji uvítala, aby se setkala s těmi, které ztratila, a aby se obětovala za ty, kteří zůstali, a odčinila tak své chyby. Tobiasovi se to samozřejmě nelíbí, ale ne že by ji nějak moc pomáhal, naopak je protivný a tak je jejich vztah v Rezistenci jen o hádkách a lžích, nevím jak vás, ale mě ty jejich spory vůbec nebavily. Když si ale uvědomím, jak jsou mladí a oba tvrdohlaví, jinak to být ani nemohlo. To důležité je odhaleno samozřejmě až na konci knihy, ovšem nedozvíte se z toho vůbec nic konkrétního, a tak musíte chytit do ruky rovnou Alianci, abyste zjistili pravdu.

Popravdě jsem se k Rezistenci ani nevracela, vážně mě tak
nezaujala, ale dala se přečíst dost rychle na to, abych mohla pokračovat do poslední části trilogie.

Aliance
Konečně se dostáváme do finále, kde je nám vysvětleno vše o uměle vytvořeném projektu, o "nemocných" a "uzdravených" genech, o vnějším světě. Všichni si stěžují, že jsou kapitoly rozděleny na ty, které vypráví Tris a na ty, které vypráví Tobias a že se v tom ztrácí. Já jsem se v tom neztrácela, mohla jsem lépe poznat Tobiase a hlavně celé rozdělení bylo potřeba vzhledem k závěru knihy. Něco podobného jsem čekala a nebyla jsem zklamaná, celý děj se dostal tak trochu víc do reality, i když je to samozřejmě stále sci fi a k realitě jako takové má daleko. Aliance je určitě čtivější a informačně důležitější než Rezistence, a Tris zde má opět chuť žít a je z ní znovu ta silná, chytrá, obětavá hlavní hrdinka. Během tří knih jsem si ji opravdu oblíbila a určitě jsem nebyla jediná, o to víc mě šokoval závěr celé trilogie.

KDO ALIANCI JEŠTĚ NEČETL, NYNÍ PŘESTAŇTE ČÍST, BUDU SPOILEROVAT. 


Když jsem se dostala ke scéně, kde se nakonec rozhodne obětovat za toho parchanta Caleba, a věří, že smrtící sérum dokáže přežít, věřila jsem tomu také, a ani na chvíli mě nenapadlo, že by to bylo jinak. Samozřejmě účinkům séra vážně odolala, protože je to prostě Tris... Když se tam najednou objevil David, byla jsem si jistá, že ho přesvědčí, a že ji nechá spustit paměťové sérum. Ještě když do ní jednou střelil jsem věřila, že se z toho pak dostane, jen musí rychle naťukat kombinaci a všechno zachránit, no po druhém výstřelu jsem už víru začala ztrácet. Tris i přes bolest a fakt, že vlastně zrovna umírala zvládla zadat aktivační kód a padla. V tu chvíli jsem listovala pár stránek dopředu, abych zjistila, zda bude kapitoly vyprávět už jen Tobias, nebo i Tris... jen Tobias, a bylo mi jasné, že Tris vydechla naposledy. Jak šílená a zvrácená ta Veronica Roth je, že všem fanouškům nakonec zabila hlavní hrdinku? Samozřejmě to dokázala, změnila svět k lepšímu, a tak by závěr neměl být tak tragický, ale prožívat ještě pár kapitol Tobiasovy bolesti, když si plánovali  po celé akci poklidný život spolu, je pěkně na ho... na houby. Celý závěr, to znamená od scény s umírající Tris až do úplného konce jsem brečela jako malé děcko, a přítel na mě koukal a co chvíli mi nadával, že už takové věci nebudu číst :D. Nejvíc mě dostaly Tobiasovy vzpomínky na Tris, po tom, co se dozvěděl o její smrti,  a nedá mi to, abych necitovala.

"Když její tělo poprvé dopadlo do sítě, zaregistroval jsem jen rozmazanou šedou skvrnu. Vytáhl jsem ji odtamtud a její ruka byla malá, ale teplá, a pak se přede mnou narovnala, drobná a hubená a obyčejná a ve všech ohledech nevýrazná - až na to, že skočila jako první. Škrob skočil jako první.
Ani já jsem neskočil jako první.
Měla tak přísné pronikavé oči.
Krásné." 
"Ale to nebylo poprvé, kdy jsem ji viděl. Potkával jsem ji na chodbách ve škole, zahlédl jsem ji na pohřbu své matky, na chodníku v sektoru Odevzdaných. Zahlédl jsem ji, ale neviděl jsem ji. Nikdo ji skutečně neviděl až do chvíle, kdy skočila.
Oheň, který hoří tak jasným plamenem, nemůže planout dlouho."

Moc ráda bych si přečetla vaše názory na celou trilogii, nebo na jednotlivé díly. Jak jste se smířili s tím koncem? Už jsem dopředu někde četla, že kniha nekončí úplným happy endem, ale takovou ránu jsem teda nečekala.

Snad se Vám má malá recenze líbila :).
Mějte se krásně,
Vaše Caroline*