Vážení, já cvičím!!!

Nemohu tomu uvěřit, ale je to tak. Já, co jsem úplně největším odpůrcem veškerých sportů (kromě bruslení a plavání), veškerého posilování a všech možných cvičení... Já opravdu cvičím. Často se mi stávalo, že jsem si jednou zacvičila a odhodlala se k tomu, že budu cvičit pravidelně, ale nikdy tomu tak nebylo, vždy jsem na to zapomněla a další měsíc seděla na zadku. Ale ono asi touha po krásnější postavě prostě nebyla tou správnou motivací. A může mít snad žena jinou motivaci ke cvičení? No ano, může, a má, a funguje.

Je to vlastně celé díky Divergenci (ano, opět budu všude cpát film, kterým jsem posedlá :D). To vám ale asi stále nic moc neřekne. Chtěla bych být totiž fyzicky silná. Zní to směšně, ale vážně. Vždycky jsem byla párátko. Znáte to, jak vám jako malým neustále říkali, že vás odfoukne vítr, nebo že až půjdete poprvé do školy, tak ani neunesete aktovku? No já ano, a bylo 1000 dalších takových frází. Teď už sice nejsem párátko, stala se ze mě hruška, čili na své drobnější postavě nesu velký tank v podobě zadku, ale jsem stále stejně slabá, jen nosím větší tíhu ve spodní části těla. V mém případě je to ale dost nebezpečné, protože se často nebojím otevřít si pusu, a tak přes ni někdy dostanu. V dospělosti už ne, to se většinou lidé chovají trochu civilizovaněji, ale přece jen, děje se tolik strašných věcí, a narazila jsem na tolik nebezpečných lidí, že bych se sakra měla umět ubránit, nebo aspoň mít sílu se bránit. Ale jako malá jsem se do rvaček dostávala a s děvčaty je i vyhrávala... no kluci mě ale přeprali. Z toho vyplývá co? Musím být silnější.

Tak tohle je moje motivace, díky níž už týden cvičím (někteří se teď smějí, ale pro mě je to vážně pokrok), a cítím se skvěle. Taky že mě ten příval energie dohnal k tomuto článku.Vždy se snažím cvičit všechny partie, několikrát, trvá mi to půl hodiny až hodinu. Těch cviků stále přibývá, takže se to vždy tak nějak prodlužuje, budu si to muset rozdělit rozumněji :D. Navíc teď můžete najít na mnoha blozích spoustu zajímavých tipů na cvičení, odkazy na videa o cvičení, takže s každým dnem objevuji nové cviky, které dají mým svalům vážně zabrat. A vážně mě baví to, jak skončím polomrtvá, červená, zpocená, ochablá, ale mozek mi myslí rychlostí světla a duševní energie mám na rozdávání. Pak si tak říkám, proč jsem se tomu celé ty roky vyhýbala :D.

Snad jsem vás, stejné odpůrce cvičení, aspoň trochu navnadila k troše zdravého pohybu. Jestli k tomu všemu začnu běhat, tak vězte, že jsem se vážně zbláznila :D.

Dovolím si malou vsuvku. Účastním se fotosoutěže s Ladyboxem, ano, jsem trapná, že to sem dávám, a tak pokud vám tohle zvedá tlak, dělejte, že jste to vůbec neviděli :D. Ale kdo by byl ochotný a moje fotka by se mu líbila, budu ráda za každý like, který mě aspoň trochu přiblíží k výhře. Soutěž je ZDE , mám tam hned první fotku (pro jistotu ji přidávám i tady vpravo), protože jsem byla úplně blbá a poslala jsem to jako první a pak už nemohla vymyslet nic originálnějšího :D:D. No co už. Mimochodem, doufám, že první místo získá holčina s pejskem, má vážně nádhernou fotku. Jedna holka tam podvádí, můžete si všimnout i diskuze, která se strhla v komentářích u její fotky, no fakt sranda soutěž, tak proč nebýt její součástí :D.

Celkově mě baví ty kreativní soutěže, když na ně mám čas, tak je to pěkné zpestření, a občas se člověku přece může někde i poštěstit.

Málem bych zapomněla!!! Chtěla jsem se s vámi podělit o jeden můj zážitek u zkoušky :D. Pro začátek, jsem dost v šoku, že jsem zatím každou zkoušku udělala hned na poprvé, a naštěstí už mě čeká jen jedna poslední (a to proto, že se dva učitelé rozhodli dát termíny až na červen, jinak bych tu už asi nebyla). Chci vám ale povědět něco o té, kterou jsem měla včera :D.
Včera se totiž ráno konala zkouška ze základů pedagogiky, na kterou jsem si ani nepřečetla materiály. Nejsem až taková flákačka, jen jsem vzala za kamarádku, která jela na jachtu jednu práci, a na učení mi zůstal jen jeden den, jenže díky minimálnímu spánku jsem měla celý den bolehlav a bylo mi vážně na nic. Ranní zkouška - opět jsem se nevyspala, okruhy jsem si pročítala v autobusu, akorát můj mozek při nedostatku spánku prostě nedokázal písmenka zpracovávat. Nechala jsem všechny jít přede mnou a stále si pročítala materiály, narazila jsem na otázku číslo 6 - Endogenní a exogenní stránka výchovných procesů, v tom další podotázky. Tohle byla otázka, ve které jsem mohla použít všechny své znalosti, které mám z katedry psychologie, kdybych si ji vytáhla, mám to bez problémů. Šla jsem jako předposlední, učitel se vzhledem komunisty ukázal na nějaké kostky, z nichž mám jednu vytáhnout. Vzala jsem první, která mi přišla pod ruku, číslo devět. Otázka, kterou jsem si ani nestihla přečíst, a tak jsem tam ještě stála a pár vteřin přemýšlela. No co, za pokus nic nedám. "A nemohla bych si tu devítku otočit a mít z ní šestku?" řekla jsem s úsměvem. Učitel se na chvilku zadíval na očíslované okruhy a s povzdechem odpověděl "No můžete, každý se může splést". VÁŽENÍ, ZE ZKOUŠKY MÁM ZA JEDNA A ODCHÁZELA JSEM S KŘEČOVITÝM SMÍCHEM :D.

Máte nějaké své příhody, jak jste vyzráli na nějakou zkoušku? Dále mě zajímají vaše názory na cvičení, i na takové soutěže. Určitě mi dejte vědět, jaké máte zkušenosti :)

Mějte se krásně a myslete vždy pozitivně, ono se to totiž vážně vyplácí.
Vaše Caroline*