Když vám poslední kniha zničí celou trilogii...

Po týdnu se opět hlásím a přitom zuřím. Mělo by to být jasné už z názvu článku - dočetla jsem trilogii Hunger games a jsem neskutečně zklamaná. S kým jiným bych se o to měla podělit než s vámi? Je mi jasné, že všechny to zajímat nebude, ale vážně jsem potřebovala napsat o svých dojmech. Snažila jsem se neprozradit nic důležitého pro ty, kteří čekají na poslední části filmu (i přes své zklamání na film půjdu, ale doufám, že napraví to, co kniha spáchala), nebo pro ty, kteří knihu ještě nečetli, ale chystají se na to.

Byla jsem ráda, že se mi konečně dostala pod ruku celá trilogie Hunger games, protože jak jistě víte, filmem jsem byla úplně uchvácená. Vyšlo mi to zhruba jeden den na jeden díl, takže jsem tři dny hlavně četla a tak se trochu i vžila do hladových her. První dva díly korespondují s filmem, a tak pro mě nebyly překvapivé, ale byly čtivé a ani trochu jsem se v nich nezklamala. Proto o Aréně smrti a Vražedné pomstě nebudu dál psát, je to zbytečné. Ale poslední část - Síla vzdoru už si zaslouží nějakou tu špínu na svůj účet.

Autorka se dostala úplně jinam - z napínavého scifi se stalo válečné drama. Samozřejmě, pokračovalo to způsobem, jakým skončil druhý díl, měla jsem čekat něco trošku jiného, ale nikdo určitě nečekal něco takového. Přesto jsem četla a byla zvědavá - samozřejmě že chci vědět, jak se děj bude vyvíjet dál, i když jsem se dostala s hladových her do světové války. Jenže čím dál jsem byla, tím víc ve mně vyhasínala naděje na to, že bude kniha zachráněná. Co je pro mě nejhorší je fakt, že se z Katniss stala úplná troska. Stále pod prášky, bez odhodlání, bez jiskry, ve třetí části její osobnost umřela a její tělo se stalo jen nějakou loutkou. Nechává se líčit, měnit, zranit, léčit, znovu upravovat, znovu zranit (Je zraněná? No co, vyndáme slezinu, zrychlíme hojení žeber. Je popálená? Ok, přidáme ji kožní štěpy. Má ošklivou jizvu? Tu zamaskujeme, to přeci nemůže být vidět, hlavně ať je naše prázdná schránka stále naživu a krásná). Je odporné neustále číst, jak je omámená, duchem nepřítomná, jak se vzdává a nechává se sebou dělat co chtějí. Navíc se stává televizní loutkou třináctého kraje a neustále natáčí proklamy, aby se ostatní kraje vzbouřily. Pak je tady nově bezcitný Hurikán, který vymýšlí pasti na lidi, nakonec právě jeho past způsobí ty největší škody. A pak je tu ta scéna s dětmi a padáčky... Kdo četl, ví o čem mluvím, a teď mi řekněte - nebylo vám z toho zle?. Celé se to nakonec změnilo v horor a z knížky mi jen zůstala hořká pachuť a v paměti se mi uchovaly nejhorší scény.

Čekáte snad nějaký nadějný konec? Nečekala jsem úplný happy end bez jediného mráčku, to vážně ne, ale tohle zakončení je vážně beznadějné. Naše troska troskou už navěky zůstane. Ano, sice ji zůstane jeden z chlapců a podle závěrečné části bude mít v budoucnu i dvě děti, ale mít noční můry do konce života a určité prázdno v sobě není zrovna uspokojující. Navíc si pak uvědomíte, že se ji nepodařilo změnit vůbec nic (ale nechci prozrazovat to hlavní, a tak mlčím a snad ti, kteří Sílu vzdoru četli nějak odvodí o čem mluvím).

Čím víc se kniha blížila ke konci, tím rychleji za sebou umíraly známé postavy, nakonec jich zbyla jen hrstka, a vlastně celá populace se zredukovala na úplné minimum.

Takže jsem vážně naštvaná, zklamaná a protože jsem byla tak intenzivně začtená, ještě to ve mně stále zůstává - grrrrrr.
Takže teď vás prosím, pokud někdo četl celou trilogii, řekněte mi, že jsem to přečetla úplně špatně a vysvětlete mi, jak to je, protože to přece nemůže být pravda! :D Ale stačí mi i to, když napíšete, jaké jste měli z knihy pocity vy.

Teď si budu muset rychle najít knihu, která mi pomůže zapomenout na tuto :D.
Mějte se krásně,
vaše Caroline*