Lednová rekapitulace

Po neuvěřitelně dlouhé době vás zase zdravím u nového článku. Žiji, i přes újmu na mém fyzickém i psychickém zdraví, ke které došlo během nejhoršího zkouškového období všech dob, a protože jsem celý leden na blogu úplně zazdila, měla bych se s vámi podělit aspoň o střípky lednového dění, ještě než najedu na "normální" články.

Vyhrabala jsem něco ze svého foťáku a mobilu, roztřídila vám to do kategorii a tady máte můj leden v kostce :).

1. Věčný pacient

Tohle už jistě nikoho překvapit nemůže - "jsem nemocná" se stalo mou druhou nejpoužívanější větou, hned po "jsem unavená" :D. Ono to moc vtipné není, když od listopadu mě chytají neustálé chřipky a infekce a můj žaludek musí snášet dva měsíce antibiotik a kofeinových paralenů (které chvíli vážně fungovaly a já se mohla i učit) - samo o sobě je to prostě zlé, před zkouškovým a během zkouškového období je to však vražedné. Nevím, jak velký podíl viny na tom měla moje slabá imunita, škola, nebo všichni nemocní kolem mě, kteří vždy rádi přinesli něco nového a nakazili mě tím (oni si poleželi týden a pak byli jaksi imunní, to jen já jsem hybrid, který chytil od všech všechno a ležel každý druhý týden :D)

Každopádně věčné marodění, které mě neskutečně unavilo, mě dostala do pěkného skluzu, a tak v půlce ledna, kdy už jsem se konečně ze všeho dostala, jsem ze sebe udělala stroj na učení a snažila se všechno dohnat.

Pro pobavení: Pár velice povzbudivých hlášek mých nejbližších 

- Ty totiž nebereš žádné vitamíny, proto jsi pořád nemocná. (od prosince snad nedělám nic jiného, než že se láduju céčkem)

- Nediv se, že jsi pořád nemocná, když tu máš všude prach, měla by ses zbavit všech těch plyšáků a nesmíš tady nechávat oblečení. (samozřejmě, že je viníkem prach, a ne mí sourozenci, kteří se vrátili domů s chřipkou)

- Ty jsi nemocná pořád. (řekněte mi něco, co nevím)

- My jsme se uzdravili hned, kdybys brala ty prášky, bylo by ti hned líp. (kdybych ty prášky měla, pak bych je mohla i brát)

A bohužel si nevzpomínám na všechny "skvělé" rady, ale během mé nemoci byli všichni ostatní samozřejmě experti, věděli přesně PROČ jsem onemocněla a proč to byla vlastně MOJE VINA, a také věděli přesně, jak BYCH SE MĚLA léčit a má současná léčba byla samozřejmě vždy špatná - jistě, vůbec jsem se nechtěla vyléčit, užívala jsem si všechny bakterie ve svém těle.

2. Pilná studentka (= domácí vězení)

Na víc než měsíc se můj tolik milovaný pokoj a stůl stal mým vězením. Mými společníky byly jen neonoví pomocníčci, svačinky, které mě držely při životě, litry kávy, které mě držely při vědomí, notebook, který mi občas poskytl trochu svobody a spousta knih, které mi připomínaly tu jinou spoustu knih, kterou bych běžně četla.

 3. Zoufalé změny
Už jsem to ani nevydržela se svými krásnými dlouhými nehty, šly dolů velice rychle, stejně teď vypadají děsně, díky mému věčnému rýpání se do kůže, kdykoli jsem se na něco soustředila.

Naštěstí jsem to moc dlouho nevydržela ani se svými děsivými odrůsty a trojbarevnými vlasy, a po nezdařené zkoušce se konečně obarvila. Jupíjou. A nechtějte vědět, o kolik vlasů jsem během zkouškového přišla :D

4. Melancholie
Ranní vstávání mě nikdy nepotěší, už vůbec ne brzké ranní vstávání na zkoušku, ale občas se mi to vrátí prostě pěkným pohledem z okna. Kdo by neměl rád východy slunce ♥

Taky vám přijdou prázdné učebny tak děsně depresivní? Ještě víc, když musíte čekat v takové prázdné učebně skoro hodinu na spolužačku, kterou ještě zkouší.

5. Střípky naděje

Občas jsem se v lednu trápila a dělala si místo učení seznamy knížek, které si přečtu, až zkouškové skončí, seznamy knížek na léto, seznamy knížek, které si koupím, seznamy filmů, na které půjdu do kina, AŽ TO ZKOUŠKOVÉ KONEČNĚ SKONČÍ. Jeden víkend jsem se ale docela bavila, a to, když nasněžilo :).

Takže aspoň pár pozitivních fotek na závěr.

Ke konci ledna už jsem si začala všímat, že většina mých spolužáků z katedry psychologie je na tom podobně, ne-li hůř, pár mých spolužáků dokonce skončilo úplně... Tohle bylo vážně hnusné zkouškové období, aspoň na naší katedře bylo mnohem horší než obvykle a my se sypali jeden po druhém, většina však přežila a snad zvládneme i budoucí překážky.

Je mi jasné, že tohle někoho vůbec nemusí zajímat, ale hrozně mě mrzelo, že jsem musela blogový svět na více než měsíc takto opustit. Moc vám děkuji za podporu a milé komentáře, udělaly mi vážně radost, vzpomněli jste si na mě, i když jsem se vám nemohla věnovat, a moc si toho vážím ♥

Mějte se krásně,

Vaše Caroline*