Výjimečně velice kecací článek, aneb. doháním, co jsem v říjnu zmeškala

Téměř celý říjen jsem se vůbec neozývala, nezveřejňovala články, nekomentovala vaše blogy, i když jsem se na ně sem tam tajně mrkla :D. No, takže jsem buď:
1. Pracovně a studijně zcela vytížená
2. Příliš líná a unavená na to, abych něco psala
3. Žiji těď ve světě knih a úplně mimo realitu
4. Věnuji se lidem okolo mě a na blog mi už nezbývá čas
5. Všechny předchozí důvody

Ach ano, odpověď číslo 5 je zcela správně :D. Ale protože mám blogování ráda a chudák blog už umírá nedostatkem podnětů, a protože se konečně chystám řádně projít všechny vaše blogy (nejen zběžně a nepozorovaně), měla bych vás zahltit tím, co se za tento měsíc dělo - čili rozeberu důvody své neaktivity a podělím se se svými strastmi obyčejného smrtelníka.

Já blázen si myslela, že když jsem si v letním semestru nabrala tolik předmětů, budu mít v tomto ročníku poměrně klid, no to bych si k tomu nesměla dát brigádu v dětském koutku :D. Mé týdny vypadají tak, že jsem v sudé týdny od pondělí do pátku (DO VEČERA!!!) ve škole, celý týden se nevyspím, protože musím vstávat v 5:10, 6:30 a v podobných časech, ale jako správná sova nejsem schopná jít spát před půlnocí :D.

(No dobře, někdy to ranní vstávání nebylo až tak na škodu, ono je na to rozednívání a východ slunce i pěkný pohled, ale upřímně? Raději bych spala a ten pohled ponechala někomu jinému :D)

Mé víkendy s přítelem pak vypadají tak, že dospávám a najednou je zase pondělí :D. No, v sudé týdny by to měla být pohoda, to mám školu jen 2 dny, ale protože jsem se rozhodla zbytek dní vyplnit prací, tak se zbytek týdne starám o dětičky. A protože mi dělá problém někoho odmítnout, tak si vezmu i víkendovou směnu, když to někdo potřebuje (ach jo)...

Ve čtvrtek jsem se ale po těch týdnech dřiny cítila fakt pod psa, už od pondělka jsem padala únavou a těšila se na ten božský volný pátek, který mě čeká. Navíc jsem měla být ve čtvrtek v koutku jen do čtyř, nikoli do devíti večer, a pak se to stalo. Poprvé jsem kolegyni odmítla pomoct a vzít si za ni směnu, já vím, jsem zlá a krutá, ale přece se nenechám zabít :D. V pátek jsem se vzbudila už skoro v poledne do svého prvního volného dne. Víte, je zajímavé, jak vaše tělo dokáže přetrpět veškerou únavu a nebrečí, když má před sebou ještě kopec práce, ale nechá si to na chvíli, kdy máte konečně klid. A tak jsem se probudila do krásného dne s totálně zablokovanou krční páteří, bolavým a ochraptělým krkem neschopným polknout jak při angíně, a tělem unaveným tak, že není schopno sedět jak při horečce. Nádhera! V takových chvílích moc ráda vzpomínám na ty dětičky, které mi s vysmátou tváří sdělují, že teď nechodí do školy, protože jsou nemocné, ale přitom mi je rodiče moc rádi dají na hraní do koutku. Ano, víc nemocných dětí přidělte mému chabému imunitnímu systému! :D
A tak se celý víkend hezky léčím a zítra je zase pondělí, a já se můžu těšit na opětovné ranní vstávání (ne, nemám 3 dny volno jako někteří, mám volno pouze v úterý! :D)
Ale náhodou, i přes svou prapodivnou nemoc z únavy s nejasným pokračováním, se cítím velice odpočatá a svůj marodící víkend jsem si užila - miláč mi navíc kromě léků dovezl čokoládky a milka sušenkyyyy ♥

A abych ten koutek tak nehanila, mám odtamtud i opravdu humorné zážitky. Například - víte jakou pohádku mají kluci nejraději? Ani to nezkoušejte, na tohle jen tak nepřijdete. Měla jsem zrovna v koutku dva opravdu živé kluky, kteří celou dobu lítali, skákali a štěkali... no prostě pohodička. Najednou začala běžet další pohádka - Barbie: Příběh mořské panny, automaticky jsem tedy vzala ovladač a ptám se těch dvou raubířů, jestli jim to mám přepnout, jednohlasně odmítli a tiše se usadili před obrazovku. Vážení, 15 minut v kuse na tu pohádku v tichosti čuměli, párkrát jsem málem vybuchla smíchy, když mladší reagoval "Ty růžové vlasy ji ale sluší", a starší na to souhlasně "Mhmmm". Nebo když se mladší ptal "A jakto, že je mořská?", "No protože i její makta byla mořská!" vysvětloval vehementně ten druhý. No, už konečně vím, jak ty kluky zkrotit, a to byl zrovna den, kdy jsem tam měla 9 kluků a žádnou holčičku - moje zkáza :D.

Jindy mi zase klučina (můj ctitel) řekl, že mi nakreslí obrázek, ale nesmím se dívat. Nakreslil mi tedy velké srdce a většinu Pana včelky ho fixkou vybarvoval, pak už asi nemohl, tak mi své srdce dal se slovy "Ale dobarvíš si to sama jo? Ať to nedělám moc dlouho" :D tak tedy děkuji, Romeo, srdíčko si někdy dobarvím :D.

Co se týče světa knih, ano, stále v tom lítám a po večerech, někdy i ve dne žiji další život ve svých milovaných sci-fi, fantasy a antiutopických knihách. Stala se mi ale nemilá věc - dočetla jsem čtvrtý díl Pokrevních pout a zase zcela podlehla spisovatelskému umu Richelle Mead a skvělé hlavní hrdince Sydney, navíc čtvrtý díl skončil tak šíleně, že už musím vědět, co se bude dít dál, ale další díl samozřejmě vyjde až 3. prosince... takže já... musím na další díl čekat... je to hrůza... tentokrát si budu muset knihu navíc koupit, protože čekat na to, až ji budou mít v knihovně by bylo teprve trápením! Mou útěchou byl antiutopický román Čistý, jenže ten jsem i přes jeho velký rozsah přelouskala příliš rychle a tak mi zbyl už jen humorný erotický román, na který mám už vztek, protože to přece není moje milované sci-fi!!! :D A tak jsem už podnikla další rezervace v knihovně a nezbývá nic jiného, než čekat. Nebo se vrhnout na nějaké školní čtení? Ale, co to plácám, to zatím nehrozí :D.

Jestli vám na tomto blogu chybí kosmetické články, tak vás potěším, příští článek bud zcela kosmetický. Protože jsem se účastnila různých soutěží a testování na facebookových stránkách Gabrielly Salvete, podařilo se mi pár pěkných kousků získat a moc ráda bych srovnala dvě jejich rtěnky.

Už kdysi dávno v září se mi podařilo vyhrát krásný balíček, a nedávno jsem mohla otestovat i rtěnku z jejich nové řady AL BACIO, a tak si nenechám ujít takovou malou rtěnkovou recenzi.

Když už jsme u té kosmetiky, nedávno jsem si udělala také čas na uklízení své kosmetické poličky a laků na nehty (což byla největší fuška), a tak to nějaký ten den vypadalo krásně a spořádaně jako u pravé dámy, samozřejmě to moc dlouho nevydrželo :D.

Navíc jsem se s některými laky musela rozloučit, budu na ně však s láskou vzpomínat, sloužily dlouho a vzorně, a však jejich čas vypršel, a tak i přes díru v srdci, která mi po nich zůstala, musely letět do koše :'( :D.

Nemůžu se nezmínit o něčem, co mě šíleně naštvalo, a to bylo barvení vlasů s barvou Prodigy. Příště raději vysypu všechny prachy za předraženou Preference, než abych riskovala tohle! Já bláhová si myslela, že když si koupím úplně stejný odstín od stejné značky, jen z jiné řady, tak v tom nebude až takový rozdíl. Půl roku jsem nechávala odrůstat tu zažranou červenou a už se těšila na to, že budu mít většinu hlavy pěkně měděně zrzavou, s červenými konečky jsem počítala, ono to jen tak dolů nepůjde.... a ta zatracená barva mi chytla červeně!!!!!! Takže můžu na měděnou zase nějaký ten rok počkat... Takže dobrá rada do života - Nebuďte škrti a věnujte těm podrazáckým firmám nekřesťanské prachy, je to stále lepší, než další rok svítit červeně, když to zrovna nechcete :D.

(Před barvením - pro jistotu jsem fotila bez těch děsných odrostů :D)

(A po barvení :( Taky vidíte tu únavu? :D Ani nejlepší korektor na světě tohle nezakryje :D)

No, rozpovídala jsem se dostatečně, tak snad mi odpustíte mou říjnovou blogovou neaktivitu (a snad se polepším :D).

Příště se můžete těšit na malou kosmetickou recenzi a pak vás možná zase zahltím filmy a knihami (těch filmů bylo v poslední době taky dost, v chození do kina jsem byla mimořádně aktivní :D).

Mějte se krásně, buďte stále optimisté a nenechte se zkolit ponurým podzimem!

Vaše Caroline*